Volání o pomoc nemusí znít nahlas. Ale my ho slyšíme.

03. 07. 2025 v čase 18:42 hod.
Volání o pomoc nemusí znít nahlas. Ale my ho slyšíme.
Ve čtvrtek večer, při běžné kontrole v Husově ulici, naše strážníky oslovil neznámý muž. Jeho slova byla přímá a znepokojivá: „Chci se zabít.“ Strážníci okamžitě zpozorněli. Nešlo o planý poplach. Muž se přiznal, že spolykal léky – určené k léčbě epilepsie a úzkostných poruch – a zapil je větším množstvím alkoholu. Dechová zkouška potvrdila 1,05 ‰. Byl dezorientovaný, neznal čas ani místo a dál mluvil o sebepoškozování a o tom, že už na světě nechce být. Zastavili jsme se, naslouchali, mluvili s ním. Věděli jsme, že v takových chvílích je důležité nejen jednat, ale být i lidským opěrným bodem. Vzhledem k situaci jsme přivolali záchrannou službu, jejíž lékař rozhodl o okamžitém transportu 38letého muže do nemocnice. Každý den se pohybujeme v ulicích kvůli bezpečí, pořádku – ale i kvůli těm, kteří ztrácejí naději. Naše práce nekončí u zákonů. Někdy je nejdůležitější být člověkem pro druhého právě tehdy, když se cítí nejvíc sám. Pokud se necítíte dobře, mluvte. S kýmkoli. Není to slabost. Je to krok k tomu, abyste tu mohli být i zítra.